V nedávných dnech nás zasáhla smutná zpráva o úmrtí notorické zlodějky a recidivistky Máni, která ve svém životě strávila více než tři dekády za mřížemi. Pro širší veřejnost se stala známou především díky dokumentárnímu filmu Olgy Sommerové s názvem 'Máňa, žena za mřížemi'. Její pohnutý životní příběh se nyní uzavírá, zemřela na komplikace spojené s podchlazením.
Svůj první kriminální čin vysvětlovala jako lidumilství. Ačkoli pracovala v obchodech, nemohla se smířit s myšlenkou, že někteří lidé si nemohou dovolit zboží, které tak toužebně obdivovali. To ji přimělo k jednání - své první velké krádeži. Její život však nebyl jen o krádežích a trestech. Za svou lásku k bližním, ochotu omlouvat se a prominout, se ukrývala žena s velkým srdcem, která čelila mnoha osobním tragédiím.
Ke zkáze Máni přispěly zejména ztráta bytu, rozpad vztahu a ztráta dítěte. Postupně se začala stahovat do sebe a upadala do nelegálního světa. Přesto stále doufala, že jednou najde štěstí a mír. Před deseti lety přiznala: 'Co bych udělala, kdybych vyhrála milion? Nakoupila bych jídlo, věci, oblečení, pozvala známé a všechno si společně někde užili.' Osud jí tuto šanci nikdy nedopřál. Ačkoli prošla amnestiemi Václava Havla a Václava Klause, nikdy se nezměnila její mentalita. Ve filmu Olgy Sommerové upřímně přiznala: 'Utíkám pořád za světlem.'
Starosta Křemže, Josef Troup, se o smrti Máni Lávičkové dozvěděl přes smuteční oznámení. V minulosti jej Máňa několikrát navštívila a poslala mu několik zpráv z vězení, kde jí bylo nejlépe.
Máňin život byl plný osobních tragédií, nepochopení, trestů, ale také malých radostí a slunečních paprsků, které dodávaly sílu pokračovat dál. Její příběh nás inspiruje k zamýšlení nad vlastními potřebami, hodnotami a názory. Ačkoli život Máni nepřál, její statečnost a snaha najít štěstí i ve tmě v nás zanechává hluboký dojem.
